WZORY WYPRACOWAŃ

SPIS TREŚCI:
1. Globální problémy lidstva- Globalne problemy ludzkości

2. Vedlejší věty - Zdania podrzędne

3. Čeština - vzájemný vztah slov - Czeski - relacje słów

4. Strukturovaný životopis - CV

5. Pedagogika a psychlogie Rodina a její význam v životě dítěte - Pedagogika i psychlogie rodzina i jej znaczenie w życiu dziecka
Globální problémy lidstva - Globalne problemy ludzkości

Globální problémy lidstva, součastná ohniska napětí a konfliktů, globalizace

Globální problémy lidstva:


· hrozby válek ozbrojení jednotlivých států
· skleníkový efekt
· AIDS
· kácení deštných pralesů
· chudoba, hlad, povodně, zemětřesení, vulkanická činnost, sucha,
· rasismus
· odlišné náboženství


Globalizace je proces integrace společnosti na vyšší geografické řádovostní úrovni, než tomu bylo v předcházejících etapách vývoje společnosti. Globalizační proces je přirozený, nevyhnutelný a do jisté míry očekávatelný. Vždyť k podobným posunům docházelo i v minulosti - z lokální úrovně na regionální, z regionální úrovně na národní. Hnacím motorem je globalizace ekonomických aktivit, která propojuje výrobu a trhy různých zemí, a to prostřednictvím obchodu se zbožím a službami, pohybu kapitálu a informací a vzájemně provázané sítě vlastnictví a řízení nadnárodních společností. Globalizací dochází k posunu organizace a integrace systémů výroby, směny a spotřeby z národní na globální úroveň, nebo lépe řečeno k přidání globální úrovně organizace a integrace ke stávajícím národním, regionálním a lokálním systémům, a to včetně jejich vzájemného vertikálního propojení. Termín globalizace označuje trend posunu v geografickém měřítku ekonomické integrace, ke kterému dochází zejména v posledních třiceti letech. Termín však nevyjadřuje, že již bylo dosaženo konečného stavu plně integrované globální ekonomiky.  Rámeček 1: Globální jevy, globální procesy, globální problémy a globalizace Globální jevy, procesy a problémy mohou, ale nemusí, souviset s globalizací. Existuje celá řada globálních jevů, které s procesem globalizace nemají nic společného. Mnoho fyzickogeografických jevů na planetární úrovni, jako například atmosférické či oceánské proudění, je svojí povahou globálního charakteru. Tyto jevy existují od nepaměti a s ekonomickou globalizací, která je jevem posledních desetiletí, je nepojí žádná příčinná souvislost. I mnohé sociálněgeografické a ekonomickogeografické jevy mají nadnárodní charakter. Šíření průmyslové revoluce, urbanizace či demografické revoluce v průběhu 19. a 20. století do různých oblastí světa lze považovat za globální jevy či procesy. S globalizací však mají společného jen to, že pro její rozvoj vytvořily vhodné kontextuální podmínky. Ani šíření AIDS či difuzi chřipky při pandemii v roce 1957 (Bičík 1999) nelze přímo spojovat s globalizací. Ekonomická globalizace znamená rychle narůstající množství mezinárodních cest a kontaktů, které vytvářejí vhodnější podmínky pro šíření AIDS, než kdyby byl mezinárodní systém uzavřenější, ale příčinná souvislost zde neexistuje. Některé z globálních problémů, jako například narůstání ozónové díry, nemají s globalizací přímou příčinnou souvislost. Narůstání rozdílů mezi nejbohatšími a nejchudšími zeměmi světa, pokud tento jev a proces považujeme za globální problém, je však do určité míry přímo způsobeno charakterem ekonomické globalizace, neboť zisky nadnárodních společností z výroby, lokalizované v rozvojových zemích, slouží mimo jiné ke kumulaci bohatství ve světě vyspělém (jsou rozděleny ve formě dividend akcionářům nebo znovu investovány v jiné části světa či odlišném ekonomickém sektoru). Celosvětový charakter, průběh nebo dopad některých jevů, procesů a problémů nás opravňuje nazývat je globálními; globalizačními procesy však z valné většiny nejsou, ani s nimi nemají žádný příčinný vztah. ).


Ohniska napětí a konfliktů

Součastná ohniska napětí a konfliktů jsou především v tzv. třetím světě. Ale i na Balkáně a Kavkaze. Součastné ekonomické problémy těchto zemí, které se vymanily z různých nadvlád jsou obrovské. Nerozvinutá ekonomika a infrastruktura i životní návyky obyvatelstva brání demokratickému vývoji. Moci se zde ujímají silou již domácí uchvatitelé, pučisté, a vojáci. Obyvatelstvu slíbí jednoduché vyřešené všech problémů a pod náboženskounebo etnickou rouškou postupují násilím ve svůj prospěch. Tento proces končí většinou humanitární katastrofou obyvatelstva.
Nejvíce se rozmáhá zneužívání tzv. muslimského fundamentalismu, kde fanatičtí bojovníci ničí i za cenu sebeobětování, tak aby upozornily na svůj problém celý svět.

· Největší konflikty se odehrávají v nových státech Afriky (Mosambik, Alžírsko, Egypt) ale i v dříve prosperující Keni a Súdánu.

· Velký náboženský konflikt ohrožuje Indonésii, kde po referendu pro osamostatnění bývalé portugalské kolonie Timor došlo ke krvavému napadení ze strany části vládního vojska Indonésie.

· Nyní probíhá drama unesených turistů filipínskými separatisty, kteří se chovají zvlášť hrubě.

· V Evropě jsme stále svědky nedařícího se zklidnění konfliktu v kosovu. Kde naopak nyní Albánci odmítají soužití se Srbskou menšinou. (Kosovo patří Srbsku)

· Téžprobíhá vnitřní konfliktyAfganistanu

· Na jižním Kavkazu zavládl zelený prapor Alláhův, ale Ruská vojska nemilosrdně vývoj v Čečensku vrátila pod svou moc.Konec konfliktu je v nedohlednu, protože čečenci se stáhli do hor a zahájily „partizánskou válku.Všeobecně se stále ukazuje, že změna boha nezlepší životní podmínky obyvatelstva. Přes pomoc různých vojenských i humanitárních misí OSN se situace ve většině, takto rozvrácených lokalitách nelepší.

· Nejnovější etnický problém se rozhořel v Zimbabwe. Místní bílí farmáři jsou veterány osvobozenecké armády (černoši) vyháněni ze svých prosperujících farem za morální podpory zvoleného presidenta Mugabe, který vyzývá bílé obyvatelstvo k odchodu ze země.

· Jedním mezinárodním problémem se stal konflikt Indie a Pákistánu bojujících o sporné území mezi těmito státy- jedná se o rozdělení Kašmíru.
Vedlejší věty - Zdania podrzędne

VEDLEJŠÍ VĚTY
Magdalena Žáčková

Věta vedlejší je mluvnicky závislá na jiné větě a zastupuje některý z členů věty řídící.
Vedlejší věty se mohou, podle toho, jak se připojují k větám hlavním,
rozdělit na:
SPOJKOVÉ - uvozují se podřadicí spojkou (ale, že, když aj.)
RELATIVNÍ - uvozují se a/ vztažným zájmenem (kdo, co, jaký aj.)
b/ vztažným příslovcem (kdy, kde aj.)


Nebo je také můžeme dělit podle toho, co vyjadřují na:

1.VĚTA PODMĚTNÁ

Tato věta vyjadřuje podmět věty řídící, která tvoří její přísudkovou část.
Nejčastěji bývá uvozena : kdo, co, že, aby, kdyby

„Co se vleče, neuteče.“ (co neuteče?)
„Slíbil mi, že dostanu přidáno.“
„Kdo lyžuje, rád jezdí na hory“ (kdo rád jezdí na hory?)
„Kdo se bojí, nesmí do lesa.“


2.VĚTA PŘÍSUDKOVÁ

Vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou.
Tento typ věty se vyskytuje jen ojediněle.

„Náš dědeček byl z těch, kdo šířili osvětu na venkově.“ (byl šiřitelem)

 

 

3.VĚTA PŘÍVLASTKOVÁ

Vyjadřuje přívlastek věty řídící. Závisí na substantivu věty řídící
nebo ho blíže určuje.

Bývá uvozena: který, jenž, kde, kdy, aby, že

„Znám hodně lidí, kteří sbírají brouky.“ (sbírajících)
„Který kůň ovsa dobývá, nejméně ho jí.“ (který kůň jí nejméně ovsa?)
„Zavolali ve chvíli, kdy usnul.“ (v jaké chvíli?)


4.VĚTA PŘEDMĚTNÁ

Vyjadřuje předmět věty řídící. Závisí na přídavném jménu nebo slovese věty řídící.

Je nejčastěji uvozena : že, aby, kdo, co,kde,odkud

„Vím, že se ti to nelíbí.“ (co vím?)
„Řekl mi, že mě miluje.“ (co mi řekl?)


5.VĚTA PŘÍSLOVEČNÁ

Tato věta rozvíjí přísudek věty řídící a vyjadřuje její
příslovečné určení.

A/ Příslovečná místní

Tato vedlejší věta vyjadřuje místní určení.

Je uvozena: kde, kam, odkud, kudy

A můžeme se na ni zeptat otázkou: kam? odkud?

„Šel tam, odkud slyšel volání.“
„Dostal se tam místy, kudy pronikalo světlo.“

 

B/ Příslovečná časová

Věta vedlejší příslovečná časová vyjadřuje časové určení.

Můžeme se na ni zeptat otázkou: kdy?

Bývá uvozena výrazy: když, až, jakmile, zatímco, dříve, kdykoli

„Jakmile se najím, hned ti pomůžu.“
„Dříve než městečko procitlo, skryly už plachty kostry stánků.“
„Kdykoli se unavil, zvolnil krok.“

C/ Příslovečná způsobová

Tato věta vyjadřuje příslovečné určení způsobu věty řídící a můžeme ji dále dělit na:

a. prostý způsob
„Pracoval, jak nejlépe mohl.“
b. míry
„Pracujte, co nejvíce můžete.“
c. prostředku
„Stroj zapnete tak, že zmáčknete tlačítko.“
d. zřetele
„Pokud šlo o pořádek nemohli si stěžovat.“
e. přirovnávací
„Spěchal, jako kdyby hořelo.“
f. účinková
„Měli tolik práce, že ji nemohli stihnout.“
g. omezovací
„On již nepřijde, ledaže by se vrátil.“

Ptáme se otázkami: jak? jakým způsobem?


D/ Příslovečná příčinná
(důvodová)

Vyjadřuje příčinu (příp. důvod) děje věty řídící a bývá

uvozena : že, protože, poněvadž, jelikož

„Nešel do práce, protože mu bylo špatně.“
„Jsi hodná, že jsi nezapomněla.“


E/ Příslovečná účelová

Vyjadřuje okolnosti, kam směřuje jednání – jeho účel.

Je uvozena spojkou: aby

„Udělám všechno, aby ti bylo dobře.“

F/ Příslovečná podmínková

Tato věta vyjadřuje podmínku, za které může nastat věta řídící.

Bývá uvozena: jestliže, -li, kdyby, když, jestli

„Kdybych to věděla, nestalo by se to.“

G/ Příslovečná přípustková

Obsah této věty vyjadřuje okolnost, která je v nesouladu
s obsahem věty řídící.

Bývá uvozena spojkami: ač, ačkoli, třebas, přestože, jakkoli aj.

„Přestože bylo nepříznivé počasí, odjeli jsme
autem do hor.“

 
6. VĚTA DOPLŇKOVÁ

Vyjadřuje doplněk věty řídící. Závisí na slovese, ale zároveň i na jméně v podmětu nebo předmětu věty řídící.
Často také závisí na slovese smyslového vnímání, jako je například vidět, slyšet nebo cítit.

Bývá uvozena spojkou: jako

„Vzpomínám na otce, jak rád četl knížky.“
„Připadal si, jako by se octl v pohádce.“

Čeština - vzájemný vztah slov - Czeski - relacje słów

Vzájemný vztah slov
1. synonyma
2. antonyma
3. paronyma
4. homonyma
5. jednoznačná, mnohoznačná slova


SYNONYMA
- slova souznačná, pojmenovací prostředky vztahující se k témuž předmětu nebo jevu.
- absolutní (naprostá) synonyma – jejich význam je zcela totožný, je jich málo
zde – tady, chlapec – hoch
- částečná synonyma – liší se určitými významovými rozdíly
- významově jsou si jenom blízké
žádat, prosit, žadonit, škemrat, žebrat
- pomocí synonym vyjadřujeme stupeň intenzity
práce – námaha – dřina - robota
smělý – drzý – nestoudný

- slova cizího původu - jsou častěji používány, znějí vznešeněji
- často hanlivý význam, tábor – lágr, chutnat – šmakovat, umývadlo – lavór,hostinec - restaurant
- synonyma souslovná – ve frazeologických obratech
dobré bydlo – blahobyt, zbyla na ocet – neprovdaná
V umělecké lit. se synonyma žádají, vytvářejí pestrost textu, v odborné lit. zabraňujeme synonymům, protože je vyžadována jednoznačnost, přesnost.


PARONYMA
- podobně znějí, ale znamenají něco jiného
- slova podobného znění, je mezi nimi pouze zvuková podobnost
- jsou málo běžná, proto se zaměňují, často slova cizího původu
- záměna slov způsobí neadekvátní neboli nepřiměřenou reakci nebo může působit trapně.
požití – použití, skromný – skrovný, adaptovat (přizpůsobit) – adoptovat (osvojit, přivlastnit)


ANTONYMA (opozita)
- slova opačného (protikladného) významu, v nichž jeden člen předpokládá druhý
černý – bílý (absolutní)
pohyb – klid (absolutní)
- tyto pojmy jsou v naší mysli pevně spojeny, automaticky si vybavíme protiklad.
- Užití antonym v ironických vyjádřeních – Ty jsi ale hrdina – myslíme pravý opak
- v eufemistických vyjádřeních (eufemie-zjemnění) – On je slepý. On je nevidomý.
- ve frazeologických spojeních – Přišli tam staří mladí – všichni.


HOMONYMA
- slova souzvučná, jsou podobná slovům mnohovýznamovým (hranice někdy není pevně dána)
Slova mnohovýznamová – vždy jedno slovo s významem základním a jinými druhotnými (jsou motivovaně odvozeny)
Homonyma – jedná se o slova dvě, která mají úplně jiný původ.
- neexistuje vnější podobnost ani souvislost – jenom náhodně stejně znějí = slova souzvučná
Klika =1)držadlo otvírání a zavírání dveří - čeština
2)z němčiny štěstí – To je ale klika
Kolej = 1) místo pro dopravu (česky)
2) z latiny – ubytovna vysokoškolských studentů
- příbuznost nenajdeme ani u některých českých slov
ovčí vlna X mořská vlna
vinný hrozen X stal se vinným.
- vznikají slovní hříčky, katambury – Růže na stole ta. Růže stoletá.
Homofóny – homonimie se projeví v mluvené řeči – správa – zpráva, slepíš – slepýš
Homografy – projeví se v psaném projevu, panický stud, panický útěk

Mnohoznačnost slov

- jedno slovo může mít dva i více významů
- význam zjistíme z kontextu (situace když to máme napsané, řeč psaná) nebo z dané promluvy
- nejvíce příkladů uvádějí přední české slovníky – Slovník spisovného jazyka českého
Nejvíc významů ve slovníku: hlava, koruna, noha, ruka
Význam může být: 1) Základní (jazyk – orgán v dutině ústní)
2) Druhotnýa) přenesení metaforicky (vnější) – jazyk u boty
b) přenesení metonymicky – soubor vyjadřovacích prostředků, nástroj dorozumívání.
3) Okrajový
sloveso „puknout“ – okraj. význam jako neuspět u zkoušky, řečeno slangem
slovo „hra“1) činnost, která má pobavit
2) sportovní význam
3) divadelní hra = drama
4) hra na nějaký nástroj
5) jedná se o nekalou hru, mám nečestné úmysly, okrajový význam

Slova jednoznačná neboli jednovýznamová

- v jazyce jsou zastoupena velice málo
1) odborná slova – příčestí minulé
2) některá slova běžné slovní zásoby – studovat.
3) vlastní jména – Praha, Hořice
4) číslovky určité – jedna, dvě, tři
5) slova zvukomalebná, onomatopoická „žbluňk“ „prásk“
Strukturovaný životopis - CV
Karel Václavík
Adresa:
Stodůlky 115, 742 46
Tel. Domů: 0656 74 555

Osobní informace:
Rodinný stav: svobodný
Národnost: Česká
Státní příslušnost: ČR
Datum narození: 16. ledna 1980
Místo narození: Čemeřice

Otec: Vladimír Václavík, narozen 24. prosince 1956, Studoval SLTŠ Hranice na Moravě, nyní Lesník

Matka: Karla Václavíková, narozena 17. června 1950, Studovala SPGŠ Přerov, nyní podnikatelka

Vzdělání:
Dokončeno základní vzdělání (9let), ZŠ na ulici TGM Praha, nyní studuji Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě, studium ukončím v roce 2001 maturitní zkouškou z Matematika, Český jazyk, Odborných předmětůapraktické dovednosti.

Praktická způsobilost:
Němčina 9 let (pasivně), řidičský průkaz: B, programování v jazyku PASCAL, WORD, EXCEL základy DELPHI a PHP

Zájmy a aktivity:
Technika, plavání, četba, tvorba stránek na Internetu.

Zdravotní stav:
Dobrý

Cíl:
Chci studovat školu se zaměřením na počítače konkrétně síťovou komunikaci nebo grafiku.
Pedagogika a psychlogie Rodina a její význam v životě dítěte - Pedagogika i psychlogie rodzina i jej znaczenie w życiu dziecka

MATURITNÍ OTÁZKY
PEDAGOGIKA – PSYCHOLOGIE
MATURITNÍ OTÁZKA Č. 2

RODINA A JEJÍ VÝZNAM V ŽIVOTĚ DÍTĚTE


Rodinné právo:
- je souhrn právních norem upravujících manželství
- vztahy mezi rodiči a dětmi
- mezi příbuznýmiupravuje vztahy
- při náhradní výchově dětí


Pojem rodina
Rodina je původní a nejdůležitější sociální skupina a instituce, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou.
Z hlediska socializace je rodina skupinou primární.

Na čem je rodina založena
Je založena na manželství či pokrevním příbuzenství (rodičovství, sourozenectví apod.)


Manželství:
- může být uzavřeno pouze souhlasným prohlášením muže a ženy, že spolu vstupují do manželství.
- to prohlášení musí být učiněno veřejně, slavnostní způsobem, za přítomnosti dvou svědků buď:- civilní formou
- církevní formou
- každé uzavření manželství se zapisuje do matriky


Zákon o rodině:
- předpokládá dobrovolné rozhodnutí muže a ženy vytvořit pevný a trvalý životní svazek
- mají znát svůj charakter i zdravotní stav
- fyzickou i morální vyspělost
- nezletilí nemohou uzavřít sňatekupravuje to občanský zákoník - nabytí zletilostí
- příjmení společné nebo původnínutno učinit prohlášenínutno také určit příjmení dětí


Zákon o rodině stanoví základní povinnosti manželů:
- věrnost
- vzájemná pomoc
- vytvořit zdravé rodinné prostředí
- oba manželé se podílejí na uspokojování potřeb rodiny
- osobní péče o děti a společnou domácnost


Rovnost manželů – o všem rozhodují společně

Zrušení, zánik manželství
Zánik = smrt jednoho z manželů
Zrušení = rozvodsoudní cestou, určí se péče o dětilze i dohoda, majetek – občanský zákoník, vina se prokazuje, prokazuje se nefunkčnost manželství

Manželství nemohou uzavřít homosexuálové, rodičea děti a sourozenci mezi sebou.
Bratranci a sestřenice ANO.


Vztah druh družka:
- žádný předpis neupravuje
- po úmrtí jednoho z nich lze dědit z titulu, že žili ve společné domácnosti
- ale na prvním místě jsou dědici – děti


Narození dítěte:
- příbuzenský vztah k rodičům
- v pochybných případech se určuje otcovství na základě 3 domněnek
- střetnou-li se zájmy rodičů a dětí – hájí zájmy dítěte – kolizní opatrovník
- žijí-li dítě s rodiči ve společné domácnosti je povinno jim pomáhat a přispívat, jestliže má vlastní příjmy


Co zahrnuje pojem rodina:
Zahrnuje vztahy mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi v užším nebo širším smyslu. Její členové si navzájem poskytují morální a materiální pomoc a starají se jeden o druhého.

Rodina v užším smyslu = rodina nukleární neboli jádrová
- je společenství rodinných příslušníků, žijících ve společné domásnosti
- toto společenství je tvořeno manžely a jejich dětmi a to i při neúplnosti rodiny


Rodina v širším smyslu:
- je posuzována jako vztah všech pokrevních příbuzných, a to jak v linii přímé tak v linii pobočné (babička, děda, tety apod.)

Rodina úplná:
- oba rodiče + 1 dítě
Rodina neúplná:
- jeden z rodičů chybí (úmrtí, rozvod)

ONA a ON = pár (není to rodina)


Členění rodiny:
a) podle původu (jak vzniká) na:
- orientační
- reprodukční

Orientační rodina:
- je výchozí, původní rodina do které se narodíme
- orientuje nás do dalšího života, je pro nás výchozí

Reprodukční rodina:
- je nově založená rodina, vzniká uzavřením manželství
- pro děti z tohoto manželství je to opět orientační rodina (výchozí)

b) podle funkce
- funkce rodiny: biologická – reprodukční
ekonomická – rodiče dítě živí, šatí apod.
výchovná socializační – dítě přijímá formy společ.
emocionální = citová – potřeba citového zázemí
- výhradní funkce rodiny je rodina jako primární skupina, kam člověk přichází, kde se polidšťuje

Význam rodiny:
V rodině dochází ke kulturnímu přenosu, předávají se tradice, zvyky, kulturní hodnoty. Zvláště významné je osvojení mateřského jazyka, jakožto prostředku komunikace a základní kulturní návyky (hygiena, stolování, oblékání, chování atd.).
Rodina zprostředkovává kontakty se širší komunitou a jedinci základní sociální začlenění.
Vybavuje ho určitým sociálním statusem – příslušnost k vrstvě
třídě
etnické skupině
Závislost na původní rodině je většinou završena založením vlastní rodiny, výchovou dětí, péčí o stárnoucí rodiče.

Funkčnost rodiny:

Rodiny se dají dělit podle toho, jak plní výchovnou péči vůči dítěti

1) Rodina funkční – rodina, která splňuje všechny požadavky:
- výchovné
- biologické
- ekonomické
- kulturní
- rekreační

2) Rodina problémová
- je rodina kde se vyskytne nějaká, porucha z některé té funkce, ale zdravý vývoj dítěte není ohrožen – porušen
- pak se jedná o problém, ale nepoškozuje dítě (problém se řeší)
3) Rodina disfunkční
- je rodina, kde je vážně narušena její funkce
- bývá ohrožen vývoj dítěte
- rodina sama, není schopna problémy zvládnout a řešit (alkoholici, narkomané, tři generace v malém bytě apod.)
- pomoc je nutná institucionální metodu = dítě odebráno, dáno do náhradní rodinné péče
4) Rodina afunkční
- je rodina, kde dochází fyzickému, psychickému týrání, až k záhubě dítěte
- rodina neplní svou funkci
- ohrožuje život dítěte
- je nutné zasáhnout
- zbavit rodiče práv
- dítě odebráno a dáno do náhradní rodinné péče
Náhradní rodinná péče je péče bez vlastních rodin.


PŘÍČINY KTERÉ VEDOU K UMÍSTĚNÍ DÍTĚTE DO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE
- duševní onemocnění rodičů
- rodiče ve výkonu trestu
- rodiče alkoholici, narkomani
- úmrtí rodičů
- dlouhodobé onemocnění rodičů
- dlouhodobá služební cesta


NEVHODNÉ VÝCHOVNÉ RODINNÉ STYLY
- mají za následek negativní projev chování

1) Autoritativní rodinná výchova
- jeden z rodičů uplatňuje svoje názory a vyžaduje od dítěte bezmezné podřizování. Následkem je buď: pasivní dítě, což brání samostatnému rozvoji dítěte nebo je následkem agresivní dítě, což je obrana

2) Nedostatečná rodinná výchova
- rodiče mají málo času – alkoholici, podnikatelé. Nevěnují se dítěti.Dítě má pak pocit nezávislosti na rodičích, nemá žádný vzor. Dochází k častým konfliktům s jinými dětmi. Dítě se dostává do zvláštní pozice

3) Podobná je i výchova laxní (lhostejná)
- projevy dětí nemají u rodičů žádné odezvy – ani pochvala ani pokárání, nic. Děti jsou pak nevyzrálé, rozpadají se jim často partnerské vztahy, protože to nemají z rodiny.

4) Pedocentrická výchova
- dítě je středem zájmu, samo si určuje co chce dělat. Rodiče jsou v roli služebníků. Dítě je určující samo sobě. Má pak často potíže se začleněním do dětského kolektivu – jsou neoblíbené.(ze všech si dělají sluhy)
5) Hypersenzitivní výchova
- opičí láska
- Dítě je hýčkané, rozmazlované.Vede to k tomu, že dítě nemá vůli, protože nepřekonává překážky.Dítě má problémy se začleňováním do kolektivu (jedináčci)

6) Repulzivní (zavrhující) výchova
- je v rodinách, kde je postižené dítě. Dítě odmítají, odstrkují ho. Mají pocity zatrpklosti vůči dítěti

7) Výchova deklasující (degradující)
- podceňující osobnost dítěte. Snižování sebevědomí, vyvolávají nechuť dítěte do něčeho se pustit („stejně to nezvládneš“), zesměšňují ho. Dítě se brání agresivitou nebo pasivitou.
- Dítě- podceňující se, zakompelxované. Hledá si cestičkyk podvodům, aby dokázalo, že to zvládne

8) Preferující výchova
- u více členných rodin. Např. prvorozený syn mezi dcerami – synovi je dávána přednost před ostatními členy rodiny
Preference – pohlavím, jak vypadá, nadání, pořadí mezi sourozenci – prvorozený syn
Negativní vliv na ostatní členy rodiny.

9) Merkantilní výchova
- jednostranné bezdůvodné odměňování dítěte. Např. kapesné bez důvodu – dítě pak nezná hodnoty – vzniká sobectví, lakota

10)Brutální výchova
- na prvním místě tělesné trestání, duševní týrání – vede k duševnímu i fyzickému poškození dítěte.
11) Perfekcionistická výchova
- v ambiciózních rodinách. Rodiče své nenaplněné ambice přenášejí na své dítě. Přetěžují je. Tím psychicky své dítě mohou zničit

Vztahy v rodině jsou různého druhu
Počet a pořadí sourozenců se odráží vestylu výchovy.
Velký věkový rozdíl sourozenců není vhodný, mohou vznikat problémy

Obecně
- první, nejstarší dítě – přenáší se na něj odpovědnost rodiny
- nejmladší dítě – benjamínek, rozmazlován
- prostřední dítě – obecně bývá v nevýhodně pozici, někdy opomíjené


Rodinné vztahy ovlivňují:
a) konflikty se třetí generací = s babičkami, příbuznými, kteří se pletou do výchovy
b) negativní i pozitivní osobní vztahy mezi rodiči
- někdy je tento interní vztah rozložený, ale nikdo z cizích nic neví – např. - týrání dítěte
- rozvodovost

Rozvodovost
- vysoká hlavně v rozvinutých zemích
- více ve městech – anonymita
- méně na vesnici – větší morální zásady


Příčiny rozvodovosti:
- nízký průměrný věk novomanželům
- emocionální potřeby (rodina jako kompenzace frustrovaných potřeb – volnost, klid, pohodanetrpělivá reakce na rodinné problémy
- rozdílné povahy manželů
- nevěra
- alkoholismus
- nezájem o rodinu
- velká zaměstnanost žen – ekonomická nezávislost
- existence dvoukariérových manželství
- ženy podnikatelky – dochází k redefinici mužské role, muž přejímá úlohu matky, stará se o rodinu, o děti, pokud je bez práce nebo má nižší postavení, než žena,mohou vznikat konflikty (mužská ješitnost nebo se muž nechce nebo nemůže ztotožnit se svou novou rolí)
- může dojít k rozvodu

Existují ovšem i vlivy rodinu stmelující
- např. návrat k rodinným firmám
- společné podnikání
- hrozba AIDS apod.

Každá rodina jako neformální skupina, si vytváří své normy.
- normy jsou nezávazné
- skupina (rodina) si sama vytváří sankce (tresty), za porušování norem (Zákon o rodině)


VHODNÉ VÝCHOVNÉ RODINNÉ STYLY
- podpora sebevědomí dítěte
- dítě potřebuje správný vzor dospělého dostatek času na dítě
- zájem o dítě, o jeho koníčky, kamarády, výsledky ve škole, apod.
- podpora samostatnosti dítěte
- dítě nepodceňujeme, nezesměšňujeme
- dostatek lásky
- všestranný rozvoj dítěte
- pocit bezpečí
- dbát na potřeby dětí
- umožnit dítěti volně, bez strachu a napětí se projevit
- děti přijímat a hrát vážně
- pomoci při řešení problémů dítěte


KLADY A ZÁPORY RODINNÉ VÝCHOVY DÍTĚTE V HARMONICKÉ RODINĚ A V RODINĚ DISFUNKČNÍ A Z TOHO NÁSLEDNÉ VÝCHOVY DÍTĚTE V SOCIÁLNÍM ZEŘÍZENÍ

Dítě vychovávané v harmonické rodině, dostává lekce pro svůj budoucí život v dospělosti. Učí se mužskému či ženskému způsobu chování, přejímá životní hodnoty i životní styl svých rodičů.
Získává také obraz manželského soužití i obraz svého budoucího partnera. Děti v harmonické rodině se seznamují s prací v domácnosti, poznávají hodnotu peněz, učí se chodit nakupovat apod. Působí na ně i jiné vlivy např. vzory okolní společnosti i vzájemná láska rodičů.

Děti z disfunkčních rodin, umístěné v sociálních zařízeních nemají možnost získat obraz správného rodinného života. Jsou bez možnosti seznámit se s prací v domácnosti, s životními hodnotami, nakupováním apod. Většinou, protože nemají správný vzor otce
a matky, selhávají při zakládání své vlastní rodiny. Chybí jim zkušenosti a vzor harmonické rodiny. Musí si co nejdříve vytvořit vztah k tetám. Ztrácí také soukromí. U dětí, ze sociálních zařízení, často dochází k nežádoucímu psychickému stavu – k deprivaci.

Deprivace – je termín pro psychický stav dětí, který vzniká u dítěte, které nemá šanci vytvořit si pouto v nejmenším věku k jedné osobě. Je to celoživotní stav.

Darmowa strona www - zrób ją sam!